Kompletní zubní profylaxe zahrnuje:
První čtyři úkony provádí veterinární lékař, poslední nezbytnou část majitel zvířete.
Optimální léčba je závislá na dobré diagnostice. Diagnostika závisí na výsledcích klinického a rentgenologického vyšetření a podrobné anamnéze. Je dobrým zvykem systematicky zaznamenávat detaily případu a léčbu.
Patologické změny na RTG snímcích jsou obvykle velmi jemné a tak je nutná jasnost a detailnost snímku. Pro dentální radiogram, použitelný pro diagnostické účely, je nutná naprostá přesnost velikosti a tvaru zubu bez překrytí obrazu vedlejších zubů a struktur. Proto je nutno používat intraorální techniku/film je v okamžiku expozice umístěn uvnitř tlamy/. Zubní kazy, resorptivní léze, periodontální onemocnění, patologie endodontu, fraktury, patologie čelistní kosti a novotvary, všechny tyto případy vyžadují rentgenologické vyšetření ke stanovení přesné diagnózy. Řadu dentálních ošetření nelze bez RTG vyšetření vůbec provést. Krátce a prostě, rentgenologické vyšetření nelze ve veterinárním zubním lékařství podceňovat.
Profesionální periodontální ošetření sestává z odstranění zubních depozit pod a nad dásní a leštění, které zubu navrací hladkost jeho ploch. Zuby, těžce postižené periodontitidou a jevící se jako nezachranitelné je nutno vytrhnout. Chirurgie periodontu není nikdy prvním krokem v léčbě. Konzervativní léčba, sestávající z dokonalého odstranění zubních depozit pod a nad dásní a následných ošetření v kombinaci s denním důsledným ošetřováním doma, je vždy na prvním místě. Periodontální chirurgie má význam pouze v tom případě, když majitel prokáže, že je schopen udržet zuby čisté. Pokud toho není klient schopen, není v zájmu zvířete provádět chirurgický zákrok. Patologické změny by měly být léčeny medikamentózně, nebo by měl být postižený zub vytržen.
Čištění zubů je jedinou efektivní metodou, která vede k odstranění zubního povlaku. Výzkumy prokázaly, že u psů s experimentálně vyvolaným, stejně jako přirozeně vzniklým zánětem dásní, je denní čištění zubů účinné při uzdravení dásní. Před čtyřmi lety provedená studie u Beaglů prokázala, že při nulové ústní hygieně dochází k rychlému ukládání zubního povlaku, s následným vznikem zánětu dásní během několika týdnů. Psi krmení identickou dietou za stejných podmínek, kterým byly denně čištěny zuby, nevykazovaly žádné příznaky ukládání zubního povlaku či zánětu dásní. U psů s nečištěnými zuby často přecházela gingivitis/zánět dásní/ v periodontitidu/zánět periodontálních tkání/.
Zatímco u lidí je denní odstraňování zubního povlaku čištěním zubů ustáleným zvykem, málo majitelů čistí psům zuby pravidelně. Následně je tedy mechanické odstraňování zubního povlaku specielně upravenými krmivy důležitou součástí zubní prevence u psů a koček. Periodontitida je spojována s některými aspekty krmení. Několik studií se zabývalo lokálním efektem krmiva na ukládání zubního kamene a následný vznik zánětu dásní. Krmiva s drsným povrchem mohou snížit ukládání zubního povlaku na některých zubech a zubních plochách. Jedna ze studií, probíhající 6 měsíců, prokázala, že psi krmení specielním krmivem, prokazovali významně menší ukládání zubního povlaku, tvorbu zubního kamene a zánětu dásní, než kontrolní skupina. Podobně byl tento fakt prokázán při denním používání hygienických zubních žvýkacích kostí. Jedinou nejefektivnější metodou, jak zabránit ukládání zubního povlaku a kamene a udržet zdravé dásně zůstává ale denní čištění zubů. Používání krmných opatření? speciální diety a hygienické dentální žvýkací kosti jsou dobrým přídavným opatřením, které lze majitelům vřele doporučit.
Domácí péče je také nejdůležitějším faktorem v léčbě zánětu dásní. Jako pokračování profesionálního veterinárního zákroku je nutné, aby majitel denně preventivně čistil chrup svého psa. Mnoho zvířat potřebuje minimálně čtyřtýdenní období k tomu, aby si na čištění postupně všech zubů zvykla. Někteří jedinci si čištění zubů nenechají provádět vůbec a zde je nutno profesionální ošetření provést radikálněji. Přídavná opatření, jako je například použití prostředků k ošetření dásní, obsahujících chlorhexidinglukonát je také často nutné.
