Zub je připevněn na místě periodontálními vazivovými vlákny, spojujícími alveolární kost se zubovinou na povrchu kořene. Základem procesu extrakce/vytržení/ zubu je natažení a přerušení těchto vláken, za účelem uvolnění zubu s co nejmenším poškozením okolních tkání.
U takzvané jednoduché nebo uzavřené extrakce jsou periodontální vlákna přerušena pomocí zubních zvedáků a luxátorů a vytržení zubu probíhá bez rozřezání zubu, vytvoření slizničních laloků, či odstranění alveolární kosti. Posledně jmenované postupy tvoří část takzvané chirurgické extrakce. Již v počátku extrakce je třeba rozeznat nezbytnost této metody. Pro chirurgickou extrakci se rozhodujeme v případě, že jednoduchou extrakcí nelze dosáhnout odstranění celého zubu, či předejít poškození okolních tkání. Tato situace nastává z důvodu velikosti zubu/špičák/, anatomické abnormality nebo omezeného přístupu/zlomená špička kořene/.
RTG vyšetření zubu před extrakcí jsou důležitá pro potvrzení diagnózy, k vizualizaci morfologie kořene a odhalení resorpce nebo ankylózy/pevného srůstu kořene/ s alveolární kostí. RTG vyšetření po extrakci je doporučováno pro potvrzení, že v alveolu nezůstal žádný zbytek zlomeného kořene, či nebylo způsobeno poranění alveolární kosti.
Dobré odhalení a zviditelnění zubu velmi usnadňuje extrakci. Dobré nastavení hlavy, osvětlení, vyplachování a odsávání jsou všechno faktory, ovlivňující viditelnost. Pro chirurgickou extrakci jsou doporučovány aseptické metody, takže před zákrokem by měl být odstraněn zubní kámen ultrazvukem, odstraněna subgingivální tkáňová drť a proveden výplach dutiny ústní vhodným desinfekčním roztokem.
Nejprve je periostálním elevátorem uvolněn mukoperiostální lalok, který odhalí tvářovou plochu alveolární kosti. Pokud máme k dispozici vrtačku, použijeme osteoplastický vrtáček do turbíny a za stálého chlazení odvrtáme proximální část tvářové plochy alveolární kosti. Tento postup je nazýván alveolotomie nebo parciální alveolotomie. Pak odtáhneme mukoperiostální lalok a zajistíme stabilizačním stehem nebo retraktorem. Je důležité, aby byl lalok širší než defekt v alveolární kosti, aby linie sutury byla podporována nepoškozenou kostí. Nyní mohou být použité zubní zvedáky zavedeny mnohem hlouběji do periodontálního prostoru. Pokud ani teď není možné uvolnit celý kořen, je nutno odstranit ještě větší část alveolární kosti. Konečné odstranění kořene lze provést kleštěmi. Prázdný alveol je třeba vyčistit od veškeré tkáňové drti. Ostré okraje alveolární kosti je nutno zabrousit a ohladit, aby nedocházelo k poranění měkkých tkání po uzavření rány. Tento postup se nazývá alveoloplastika. Dále upravíme okraje mukogingiválního laloku a zašijeme ránu. Doporučován je monofilamentózní syntetický vstřebatelný materiál. Je třeba dbát pozornosti, abychom neprorazili maxilární výběžek, infraorbitální nebo mandibulární kanál.
Pokud je přítomná významná resorpce alveolární kosti, způsobená periodontitidou, mohou být dvou a tříkořenové zuby vytrženy nepoškozené při pozorném uvolnění periodontálního spojení. Nejčastěji je však nutno rozříznout zub na dvě nebo tři části a vytvořit tak ekvivalent dvou nebo tří jednokořenových zubů. Po uvolnění dásně od korunky zubu je obvykle viditelné místo rozvětvení kořenů/tzv. furkace/. Za účelem odhalení furkace je možno odstranit 2-3mm alveolárního okraje. Pokud je to nezbytné, lze pokračovat i technikou alveolotomie. Pro rozdělení zubu je vhodné použít cylindrický či špičatý vrtáček a zub řezat směrem od místa rozvětvení kořenů. Po rozříznutí použijeme dentální zvedák, který vsuneme horizontálně mezi segmenty zubu a mírným pohybem uvolníme periodontální vlákna. Zvyšováním rozsahu pohybu pak uvolníme segmenty zubu zcela a odstraníme je.
Zdroj: Frank J. M. Verstraete, DMV, MMV, DiplAVDC, DiplECVS, University
