Stalo se mi na vystavě, že majitel psa dokládal chybějící zuby P2 veterinár. potvrzením, tím že ztráta zubu atd?
Vážený pane, ptáte se na mechanizmus úrazu, při kterém by pes mohl přijít o zub či zuby premoláry P2. Z Vašeho dotazu je zřejmé, že příliš nedůvěřujete veterinárnímu potvrzení o tomto úrazu. Zrekapitulujme si tedy situaci. Je faktem, že zuby P1 či P2 v řadě případů podléhají vadě nazývané oligodontie ? chudozubost, při které trvalý zub není v čelisti psa vůbec přítomen. Tento stav, pokud majitel uvádí možnost úrazu, lze vyloučit jednak bezprostředně po úrazu vyšetřením čelisti a dále RTG vyšetřením, při kterém se neprokáže přítomnost alveolu ? lůžka, ve kterém je zub uložen. Dalším poměrně častým problémem u výše uváděných zubů je neprořezání trvalého zubu. Tyto poměrně malé zuby při výměně chrupu neproniknou dásní, což lze opět rentgenologicky prokázat, případně dáseň chirurgicky otevřít a zub odhalit. Pokud se týká mechanismu úrazu, při kterém může dojít ke ztrátě P1 či P2, přičemž je ostatní dentice neporušena, existují následující možnosti. Poměrně často dochází ke kousným zraněním v důsledku konfliktu mezi psy a vzhledem k malé velikosti těchto premolárů a poměrně malým kořenům může dojít k vylomení zubu. Tentýž stav může nastat, pokud je pes zvyklý aportovat nebo úporně hryzat tvrdé předměty. Setkal jsem se též s případy pokousání štěněte fenou ve věku několika týdnů, při kterém došlo k poranění v oblasti čelisti a následnému poškození lůžka trvalého zubu /to je založeno již po narození/, přičemž trvalý zub nevyroste. V každém případě je důležité, aby po úrazu s následkem na chrupu majitel v co nejkratší době vyhledal veterinární ošetření, aby bylo možno situaci posoudit. Není mi přesně známo, kde a do jaké míry rozhodčí v těchto případech veterinární osvědčení akceptují. Osobně mám za to, že pokud není chybění zubu po úrazu průkazné, veterinární lékař toto osvědčení majiteli nevydá. V řadě případů, jak jsem již dříve uvedl, je důležité pro posouzení stavu rentgenologické vyšetření.
